Svědectví minulosti z předpolí Dolů Bílina


Nejnovější archeologický průzkum předpolí Dolů Bílina prováděný Akademií věd objevil nedaleko Mariánských Radčic artefakty spojené s důležitou událostí druhé světové války – bitvou o benzín. Nacistické Německo záhy po anexi českého pohraničí vybudovalo uprostřed severočeské hnědouhelné pánve rozsáhlý chemický komplex na výrobu motorových paliv z hnědého uhlí. Tento klíčový dodavatel pohonných hmot pro techniku Wehrmachtu a Luftwaffe neunikl pozornosti spojeneckých vojsk. Podobně jako další centra chemického průmyslu v Říši byl také provoz chemičky v Záluží v letech 1944 až 1945 systematicky decimován jejich nálety. Před spojeneckým bombardováním chemičku bránilo speciální dělostřelectvo nazývané flak (zkratka z německého Flugabwehrkanone – protiletadlové dělo) rozmístěné v okolí. Právě děla protiletecké baterie lokalizované nedaleko Mariánských Radčic jsou předmětem zájmu archeologů.

Benzín pro vojenskou mašinerii hitlerovského Německa

Nedostatek přírodní ropy měla vyřešit výroba syntetických paliv. Vzhledem k tomu, že se Německo mohlo spolehnout jen na ropu z Rumunska a Maďarska, bylo postupně uvedeno do provozu 12 hydrogeneračních závodů. Základem jejich technologie byla vysokotlaká výroba kapalných uhlovodíků z uhlí. Podle úvah mělo tímto způsobem Německo ročně vyrábět až 2,5 mil. t motorových paliv. Postupně zahájily výrobu hydrogenerační továrny v saské Leuně, Böhlen či Zeitzu, ale také na území Sudet v Záluží u Mostu.

STW – továrna na syntetické pohonné hmoty v Záluží

V roce 1939 byly založeny akciové společnosti STW (Sudetenlandische Treibstoffwerke) a SUBAG (Sudetenlandische Bergbau). Zatímco SUBAG tvořilo 36 dolů s roční produkcí kolem 16,5 mil. t, což představovalo zhruba 80% uhelné těžby v severočeské pánvi, STW měla ze zdejšího vytěženého uhlí vyrobit ročně až 660 tis. t pohonných hmot. V obou podnicích měl prostřednictvím společnosti Hermann- Göring- Werke majoritní podíl říšský maršál, vrchní velitel Luftwaffe a válečný zločinec Göring. Na tehdejší dobu obří chemický provoz STW měl pro Německo strategický význam, proto se na jeho výstavbě podílelo několik tisíc pracovníků. Kromě řádných zaměstnanců německé národnosti, zde pracovaly tisíce zahraničních dělníků a válečných zajatců. Umístnění hydrogeneračního závodu v Záluží nebylo vybráno náhodně, neboť se nachází ve středu hnědouhelné pánve, jejíž doly měly provoz plynule zásobovat. I přes trvalý tlak nebylo dosaženo původně plánovaného zahájení výroby (1. 1. 1942). První železniční cisterny s benzínem slavnostně opustily Záluží až v prosinci 1942. Během prvního roku provozu nedošlo k žádnému omezení výroby (v roce 1943 bylo v Německu spotřebováno 6,2 mil. t syntetických paliv oproti 2 mil. t z přírodní ropy). Kromě 12 hydrogeneračních závodů se na této produkci podílely také chemičky v Kolíně a Pardubicích. Všechny tyto provozy chemického průmyslu sloužící hitlerovskému Německu se staly od roku 1944 trvalými „benzínovými“ terči spojeneckých náletů s cílem natrvalo je vyřadit z provozu.

Spojenecké nálety na chemičku v Záluží

Zatímco jiné části Německa měly s bombardováním již značné zkušenosti, Sudety se těšily pověsti klidného, doletu spojeneckých letadel vzdáleného území. První spojenecký nálet udeřil na továrnu STW a přilehlé okolí právě před 70 lety – 12. května 1944. Tehdy se prvně nad Zálužím rozezněly sirény leteckého poplachu předznamenávající dvacet minut intenzivního bombardování. Celkem 140 letadel 8. letecké armády USA v několika vlnách shodilo 1650 leteckých pum. Škody byly obrovské. Na několik měsíců byl provoz chemičky ochromen. Ztráty byly také na lidských životech – celkem 590 mrtvých. Produkci paliv se už nikdy nepodařilo obnovit v plném rozsahu. Zatímco během roku 1943 zde vyrobili 316 tis. t benzínu měsíčně, po prvním náletu produkce už nikdy nepřekročila 60 tis. t a propad se stále zvětšoval. Nálet – oprava – zahájení produkce – nálet: tenhle děsivý koloběh se opakoval celkem sedmnáctkrát (od 12. května 1944 až do 5. března 1945). Spojenecké bombardéry USA a RAF plné munice vzlétaly decimovat strategickou továrnu na pohonné hmoty v Záluží ze základen v Itálii a Anglii. O rozhodující likvidaci zdejší výroby se postaral noční nálet z 16. ledna 1945, kdy 213 bombardérů britské RAF shodilo do areálu závodu přes 2000 bomb a pum. Destruktivní následky se týkaly celého okolí, včetně hlubinných a povrchových dolů. Nálety několikrát poškodily důl Julius III v Kopistech, vlečku spojující chemičku s dolem Herkules zásobujícím chemičku denně 3 tis. t uhlí. Během leteckých poplachů sloužily štoly okolních hlubinných šachet jako kryty pro tisíce osob působících v areálu chemičky.

Největší koncentrace protiletecké obrany na území Sudet

Náletům čelila mohutná síla protileteckých baterií s děly ráže 105, 88 a 85 mm. Dělostřelectvo doplňovaly nejen baterie světlometů Scheinwerfer, ale také zamlžovací kamna a tlakové přístroje na výrobu umělé mlhy. STW jako strategický objekt Říše byl obklopen protivzdušnou obranou už od roku 1942. Její ústředí s pozorovatelnou bylo na mosteckém vrchu Hněvín (Schlossberg). Počet protileteckých děl se postupně zvyšoval až na téměř 300 flaků. V roce 1944 na Mostecku působilo 45 protileteckých baterií. Děla obsluhovalo zhruba 9 tis. mužů (vojáci a pomocná obsluha). Postavení protileteckých baterií Flakgruppe Brüx vytvářelo kolem chemičky pomyslný kruh, včetně děl u Mariánských Radčic. Navzdory moderním zaměřovacím a radarovým přístrojům byly naštěstí zejména flaky menší ráže vůči spojeneckému letectvu bezmocné.

Výroba pohonných hmot na bázi mosteckého uhlí

Brzy po osvobození v roce 1945 se podařilo postupně obnovit výrobu motorových paliv podle původní německé technologie s uhlím jako výchozí surovinou. Od poloviny 50. let bylo však postupně nahrazováno ropou. A když v roce 1965 dosáhl ropovod Družba až do Záluží, definitivně ukončil používání hnědého uhlí coby vstupní suroviny.

Archeologický průzkum předpolí DB

Od loňského podzimu zkoumají archeologové Akademie věd prostor u Mariánských Radčic, místa postavení německých flaků. Odkryli zde tuny munice. Dělostřelecké granáty byly i po 70 letech v zemi stále aktivní, proto musely být likvidovány Pyrotechnickou službou ČR (celkem 4,5 t výbušnin). Kromě munice zde byly nelezeny také fragmenty výzbroje a zbytky technického zázemí flaků. Příznivci vojenské historie se mohou přijít s výsledky práce archeologů blíže seznámit 18. května na prezentační akci v Braňanech, kterou podporují Severočeské doly.



Svědectví minulosti z předpolí Dolů BílinaSvědectví minulosti z předpolí Dolů BílinaSvědectví minulosti z předpolí Dolů BílinaSvědectví minulosti z předpolí Dolů BílinaSvědectví minulosti z předpolí Dolů BílinaSvědectví minulosti z předpolí Dolů BílinaSvědectví minulosti z předpolí Dolů BílinaSvědectví minulosti z předpolí Dolů BílinaSvědectví minulosti z předpolí Dolů BílinaSvědectví minulosti z předpolí Dolů Bílina


Severočeské doly a.s.

Boženy Němcové 5359
430 01 Chomutov
Poštovní přihrádka č. 74 IČ: 49901982
Telefon: +420 417 804 111 DIČ: CZ699005746
Fax: +420 474 652 264 E-mail: sdas@sdas.cz
Zaměstnanecký portál: SD Portál
Společnost je zapsána v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem odd. B, vložka 495.